TISKOVÉ ZPRÁVY
3.5.2012
...řekl by nejspíše Wolfi Mozart po včerejší premiéře Rádobydivadla Klapý ve Vrchlického divadle. Aplaudovalo se dlouho a věru bylo čemu aplaudovat. Určitě myšlence zinscenovat hru současného britského dramatika Petera Shaffera Amadeus, která exceluje na divadelních prknech již od roku 1979 a stala se i předlohou pro desítkami cen ověnčený film Miloše Formana. Historická fikce, se kterou si pohrával už A. S. Puškin, přitahuje diváka emocionální smrští vyvolanou soubojem geniality a průměrnosti.
Aplaus sklidil Jaroslav Kodeš, který hru upravil a citlivě zrežíroval. S Rádobydivadlem Klapý nespolupracoval poprvé, na svém režisérském kontě má Elegii tyrolskou z roku 2009 a Shafferův Equus z roku 2006. Další potlesk si zaslouží scéna a kostýmy Miroslava Krále, Olga Psotová za realizaci kostýmů, Pavel Hurych, Jan Kaška a Eva Kodešová za světla a zvuk.
Dvě hodiny patřilo jeviště Vrchlického divadla dvanáctce herců, z nichž pro některé je již slovo „amatér“ téměř dehonestující. Výkon na profesionální úrovni odvedl Vít Šťastný v roli Mozarta a nutno říci, že jeho pojetí živočišného spratka sršícího energií a genialitou, zpupného věčného dítěte bez jakékoli známky sociální inteligence, bylo strhující. A Salieri? Slizký, zrádný symbol průměrnosti, který sice nesloží nadčasové dílo, ale jako první rozpozná kvalitu a velikost díla Mozartova. Musí být šílené ubližovat tomu, jehož každou řádku notopisu obdivujete. A takhle šílený byl představitel Salieriho Václav Špirit. Ale nejen mužům patřil aplaus. Petra Maťáková-Znamenáčková vykouzlila ze své Constance Mozartové ženu dravou, milující, obětující a zároveň pohlcenou spalující animalitou svého Wolfiho.
Po premiéře Formanova Amadea vzrostl v USA prodej nosičů s Mozartovými skladbami o polovinu. Včera, když mě z jeviště oslovil Salieri jako sestru v průměrnosti, když se ve jménu průměrných bouřil proti nespravedlivému Bohu, byl tak přesvědčivý a tak naháněl hrůzu ze sebe sama, že bych si chtěla poslechnout jeho hudbu.