VÝSTAVY
PAVEL JANOUŠKOVEC Málokdy, ba zcela výjimečně se stane, abych na facebooku viděl malbu autora, kterého neznám a která mě zaujme tak, že za ním vyrazím do ateliéru. Návštěva Pavla Janouškovce v Plzni mě přesvědčila, že výtvarné umění je jako nekonečný, bezedný oceán, na jehož hladině se třpytí tisíce obrazů, víc než hvězd. Jeho krajiny mě "naživo" uchvátily ještě daleko víc, než na obrazovce počítače. Jsou jasným důkazem toho, že žádná fotografie, žádná kopie vám nenahradí obraz, když ho máte před sebou na dosah. Můžete sledovat rytmus a vlnění kopců, nespočet barev, odstínů a jemných valérů přírody, střídání ročních období v zahradách, lesích i polích pod rozeklanými horizonty, na březích řeky. Vše na dosah, na dohled, viděné stokrát, tisíckrát a přesto namalované pokaždé jinak. Protože Pavel je jako básník, který dokáží psát o krajinách, v kterých nikdy nebyl. A obraz by měl být magií, tajemstvím, kultivací ducha a zastavením se v čase, ne pouhým dokumentem. Pavlovi se to povedlo a zdánlivá lehkost malby dokazuje především, že krajinu má ve své mysli a ve svých rukách ukotvenu pevně. Prostě jsou malíři, kteří dělají ze slunce žlutou skvrnu, ale pak jsou jiní, kteří díky svému umění a citu udělají ze žluté barvy slunce. Na závěr místo dlouhých uměnovědných textů jedna příhoda: Paul Gauguin učil Paula Sérusiera, venku spolu malovali. A Sérusier udělal strom zelený. Tak jak byl. A Gauguin, když to viděl, střelil po něm z revolveru a děsně vyváděl. Prostě obraz má být takový, aby nás naučil novému pohledu na svět. https://www.janouskovec.eu/ Vladimír Drápal
FOTOGALERIE K VÝSTAVĚ
divadlolouny
