VÝSTAVY

ROSTISLAV NOVÁK (1942) je český malíř, grafik a vysokoškolský pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a na École des Beaux Arts v Paříži, absolvoval stáž v serigrafické dílně Victora Vasarelyho. Pedagogicky působil na Akademii výtvarných umění v Praze, na Ústavu výtvarné tvorby Fakulty architektury v Praze, dále jako vedoucí katedry na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice a v současnosti je pedagogem Katedry výtvarné kultury Univerzity Hradec Králové. Zúčastnil se řady výstav v Evropě, Americe, Japonsku i v Jižní Africe, realizoval také několik děl v architektuře. Věnuje se především malbě a sítotisku. Žije v Sádku u Žatce.
K významnému životnímu jubileu akademického malíře a našeho souseda Rostislava Nováka jsme připravili výstavu, kde uvidíte práce z poslední doby, ale zároveň jeho obrazy z let sedmdesátých a osmdesátých. Tehdy byl výrazně ovlivněn expresivní malbou a informelem, kterým reagoval na dobu nemožnosti a zákazů a je to z nich cítit.
Smyslem této výstavy je totiž představit autora i z jiného úhlu, než na většině jeho nedávných výstav, které prakticky všechny ukazovaly jeho práce z posledního, aktuálního období. Přitom jeho první obrazy vznikaly již počátkem 60. let minulého století a odrážely novou energii a impulsy, aby se vzápětí přesunuly vinou politické situace do soukromí ateliérů a několika málo, více či méně, neoficiálních výstav. Přišlo nám škoda, aby tato tvorba Rostislava Nováka skončila zapomenuta v depozitáři na půdě jeho ateliéru. Paměť je důležitou součástí jeho práce.
Starší i novější obrazy jsou jasným důkazem Novákovy setrvalé tvůrčí nezávislosti, toho, že celou jeho tvorbou se prolíná autorův zájem o vztah mezi vědou a spiritualitou, mezi viděným a cítěným, mezi realitou tady/teď a představou mimo čas a prostor.
V abstraktních velkoformátových obrazech autor často používá netradiční malířské postupy a kombinuje různé techniky ve snaze najít přesvědčivé vyjádření univerzálního výtvarného jazyka a zároveň pevného bodu ve vesmíru.
Nejistota, která toto hledání provází, dodává jeho dílu chvění, které je ve skutečnosti podstatou každé pevnosti.

Dílo malíře Rostislava Nováka se dotýká každého z nás už tím, že zahrnuje nekonečnou řadu vzorů, kterými se doba hromadného rozmnožování obrazů zapisuje do našeho myšlení. Dějiny moderního umění a pozdně moderního umění dokládají utváření významových souvislostí obrazů moderní doby i roli úsilí o jejich vzájemné odlišení. Role, kterou zaujímá malířské dílo Rostislava Nováka zahrnuje téma nekonečného dotýkání a vrstvení vizuálních vzorů a motivů přediva stylových odlišení a souvislostí kultury pozdně moderní doby. Nacházíme zde vedle sebe formy a rastry strukturální malby, textury rodokmenu sahající k dědictví informelu, tvary a gesta abstraktního expresionismu a řadu návazností a analogií asociujících jména ze starších i novějších dějin pozdně moderního umění, jakými jsou zejména Serge Poliakoff, Pierre Soulages, Jackson Pollock, ale také jméno Viktora Vasarely, které sehrálo v životním příběhu a názoru Rostislava Nováka důležitou roli.
Cesta k mnohovrstevnaté a kaleidoskopicky rozmanité povaze Novákova malování a myšlení byla podmíněna malířovou schopností vnímat vše kolem sebe s důvěrou a zaujetím, kvalitami, které osvědčil a zhodnotil v svou celoživotní spolupráci s profesory a posluchači uměleckých škol, pražskou Akademií počínaje, přes Fakultu architektury Českého vysokého učení v Praze, až ke Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Hradci Králové. Podstatnou zkušeností, která se uplatnila ve vrstvení témat a vzorů Novákovy tvorby, se bezpochyby stalo Novákovo působení v atelieru Victora Vasarelyho v Paříži počátku sedmdesátých let předešlého století. U Vasarelyho si osvojil poetiku kombinačních možností geometrických barevných forem provedených technikou serigrafie. Motiv síta, interakce, množení a vrstvení vzorů a dalších motivů spjatých se sítotiskem a uplatněných sítotiskem se stalo jedním z důležitých motivů dosavadního Novákova díla. Ačkoliv se v obrazech poslední doby setkáváme s námětem síta většinou jako prostředkem texturálního vyznění malby, serigrafická technika prostupování barev sítem v mnohém určovala směřování Novákovy tvorby a otevírá cestu k porozumění významům celého Novákova výtvarného projevu jako procesu nekonečného vrstvení. V součinnosti zobrazivých, hmotových a abstraktních tvarů a barevných kombinací, vytvářených především z potěšení z malby samotné, se v dílu Rostislava Nováka projevily motivy, které přivedly řadu tendencí pozdně moderního umění ke zkušenostem Zenu, k naslouchání prázdnu a tichu, kvalitám, které nalezly rezonance ve světovém i českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století, a které dávají nekonečnému vrstvení motivu Novákova díla celistvost, hloubku a něhu.
Vladimír Drápal