VÝSTAVY

JAROSLAV BLAŽEK, KAREL GYURJÁN, DANA VANČUROVÁ

Dnešní vernisáž je nejen poslední vernisáží této divadelní sezóny, ale také dalším z důkazů toho, jak je výtvarné umění pestré, motivující a stále živé. Během uplynulého období zde proběhlo několik výtvarných výstav, které se lišily přístupem k tvorbě a způsobem vyjádření – počínaje legendárními liniemi Zdeňka Sýkory, přes kolotoč barev malířů z holandského Barendrechtu a krajiny Vuka Zornera až po zachycení zkamenělé historie fotografiemi Jiřího Boudy. Stejně tak i dnešní triumvirát výtvarníků, ač by se mohlo zdát, že jejich pojetí výtvarna je zcela odlišné, přesto totožným průsečíkem jejich snažení jsou plátna, resp. grafiky, jež mají společný cíl: obarvit přítomnost a zkrášlit tíhu lidské existence. A pak je lhostejno, zda se jedná o dílo profesionálního výtvarníka (jímž však není ani jeden z vystavujících), anebo malíře, kterého barevnost okolí či pestrost jeho vnitřního světa uchvacuje a nutí přenášet rozkvetlost duše za prahy svých soukromých komnat a toto zpřítomnění je jim tak všem ponejvíce privátním potěšením.
Prvním vystavujícím – budeme-li pořadí určovat abecedně – je matematik, docent Jaroslav Blažek, jehož počítačové grafiky zdobí prostory vstupního foyer našeho divadla. K výtvarnému umění se tento lounský rodák dostal začátkem 60. let minulého století při spolupráci na matematickém řešení systému struktur, které tehdy okouzlily Zdeňka Sýkoru a s nimiž nastartoval celou epochu nových a nezvyklých způsobů malby. Stejně významnou úlohu sehrál další z lounských výjimečných umělců Vladislav Mirvald, který měl v životě Jaroslava Blažka výrazně pozitivní vliv na jeho další výtvarný vývoj. Možnosti využití matematiky ve výtvarném umění nepřestaly fascinovat Jaroslava Blažka ani v pozdějších letech a jeho dnešní grafiky vznikají jednoznačně právě na základě využití jeho hlubokých znalostí matematických zákonitostí, zde konkrétně funkcí dvou proměnných. Výsledek vzniká – nám, běžným smrtelníkům zcela nepochopitelným (například: 10x3 – 8x2y + xy2 – 5x2y2) – zkrocením množiny nepřeberných kombinací matematických vzorců a jejich řešení, které v kombinaci se světem počítačů vytváří zcela svébytné a esteticky plnohodnotné výtvarné dílo. Tyto koláže se tedy stávají racionalitou svého vnitřního řádu jasně definovatelným, avšak nepřeberností svých možností nekonečným výtvarným vypodobněním „nematematické krásy matematiky“.
Mostecký výtvarník Karel Gyurján je naopak malířem, který svůj talent přenáší do všech možných uměleckých disciplín živelně a instinktivně: nejen, že maluje obrazy – a to zdaleka nejen olejovými barvami na plátna, důkazem jsou zde (u příležitosti vernisáže) rozložené malby na roletách, ale jeho výtvarný repertoár obsahuje i malbu temperami, kresbu uhlem i barvami, pracuje s různými formami grafiky, linorytem, ilustruje knihy, velmi intenzivně se zabývá i plastikou a sochařstvím, přičemž své sochy netesá jen do běžného pískovce, ale montuje je z plechu či slepuje z plynosilikátů. Jeho život je vlastně podoben pouti po nudně bílé ploše reality, na kterou průběžně nanáší své rozličné výtvarné vize, zaznamenává svá sdělení a zcela svévolně a bizarně tento svět přetváří pomocí barevně tryskajících gejzírů hravosti a provokace. Dnešní výstava je limitována plochou a malíř tedy vybral do tohoto prostoru plátna relativně čerstvá, neboť jeho zásadou je, že obrazy by se na výstavě měly opakovat co nejméně, že by neměl y žít jen datem vernisáže. A protože absolvoval celou řadu výstav, ať již samostatných, či skupinových jako člen výtvarné skupiny Kontakt, anebo jako součást mostecké výtvarné obce, na dnešní výstavě – byť v Lounech vystavuje poprvé – představuje svá plátna z období zhruba posledních tří let. Na nich převládají zjednodušené, až zkratkovitě agresivní figurativní linie a jejich sdělení nemá daleko k surreálné grotesce.
Pravým opakem této strohosti jsou obrazy paní Dany Vančurové - sestry Karla Gyurjána a také první ženy, která má ve Vrchlického divadle výstavu - která vystavuje dnes teprve podruhé. To však vůbec neubírá na její malířské zručnosti a kreativitě, s níž zachytává abstraktní geometrické vzory, prolínání esoterických témat a barevné tance ženských emocí, jež jí vyvstávají za zavřenýma očima a s pomocí hudby se je pokouší tlumočit do své malby. Ačkoliv neposedně a chaoticky tryskající křivky, jejich oblé přesahy a různobarevné průniky se shodují spíše s grafikou Jaroslava Blažka , vznik jejího díla je inzitní a na rozdíl od jasných počítačových zákonitostí zcela intuitivní. Vliv bratra, který ji k malbě přivedl spočíval spíše v dodání prvotního impulsu a energie – Dana Vančurová se vydala světem umění po vlastní výtvarné ose, naplněné křehkostí fantazie a nekonvenčním vyplněním prostoru.
Myslím si, že tato „trojrozměrná“ výstava je dostatečně důstojnou a vyrovnanou prezentací tří rozdílných pohledů na výtvarné umění a více než kvalitním závdavkem na sezónu příští. Další vernisáž, která bude oslavou 20 let trvání lounského amatérského výtvarného kroužku VOSA, se uskuteční 11. září 2006.

Vladimír Drápal, ředitel Vrchlického divadla 2.5.2006