Fotografie z výstavy: J. BOUDA, B. ZASADIL - fotografie

KRAJINY KAMENE II - JIŘÍ BOUDA & BOŘEK ZASADIL

Zkřemenělé dřevo je jednou z věkovitých kronik naší planety. Je poslem slunce, vody a pradávných podnebí Země. V hlubinách času se tvořilo a zrálo, aby nakonec v tajemné podobě neznámého stromu důstojně odumřelo. Pokud je nespálil zuřící požár či nestrávila hniloba bažiny, bylo samou svojí podstatou, uspořádáním a zázračnou shodou okolností předurčeno prožít druhý, takřka věčný život jako tak řečený araukarit…
Stalo se tak vždy, když životodárné roztoky, jež proudily myriádami dřevních vláken za života, byly ve stejných kapilárách posmrtně nahrazeny chladnou sloučeninou křemíku, kyslíku a vodíku. Roztoky, zbarvené odstíny teplých barev, prostupovaly cévami, letokruhy a paprsky dřeva, aby se posléze změnily v pevný křemen. Díky člověku nedostupné alchymii přírody tak v hloubce sklovité hmoty araukaritu můžeme vidět zuhelnatělá pletiva letokruhů s krystalky křišťálu, shluky červeného karneolu přecházející do holubičí šedi chalcedonových obláčků, vrstvičky okrového opálu i dutiny těsně vyplněné měnlivě modrými hroty ametystů…
Nenajdeme malíře, který by uspěl ve snaze vytvořit abstraktní obraz s dokonalejším řádem v nahodilosti uspořádání, průniků a přechodů barevných skvrn, jaký spatříme na ploše naleštěného araukaritu. Tak, jako nic nepřekoná půvab a vůni živého dřeva, nic nenapodobí spanilost průřezů zkřemenělými větvemi, kmínky i kmeny pravěkých přesliček, plavuní, jehličnanů, palem a listnáčů…
Tito svědkové milióny let vzdálených východů a západů slunce prodělali svoji reinkarnaci v temnotě skal a nyní, díky lidské nostalgii po spíše jen tušeném ráji zaniklých dní a zalíbení v přirozené kráse, jakou dokáže vytvořit jen sama příroda, se opět na slunce vracejí. Neboť zvídaví lidé, mezi něž patří také chirurg Bořek Zasadil, je sbírají, řežou, leští, obdivují a vystavují. A když tak pečlivý fotograf, jakým Jiří Bouda nesporně je, správně a ve správném světle zaostří objektiv, vznikne soubor jedinečných snímků, k nimž už nelze nic dodat…

 Antonín Hluštík
v Lounech 6.2.2006