TISKOVÉ ZPRÁVY
9.2.2012
Na "Semelku" jsem se chystal s obavami. Anotace o znovuobnovení staré party je podezřelá obecně, dodatek, že pro S.L.S. sehnal mladé kluky, kteří jsou schopni náročné skladby zahrát, už pak skoro velkohubé. Nevadí, za kilopade se dá přežít i horší věc.
Koncert měl být původně na velkém sále Vrchlického divadla v Lounech. Malý zájem však tuto akci přesunul do divadelní kavárny. Cca padesát lidí, z čehož bylo asi 95% žen a já pak, ve věku 43 let, snad ten nejmladší. Operativně jsme s kolegou Medvědem zasedli přímo před pódium, aby nám nic neuniklo.
Nikde nic - dvě malá komba, skromné bicí, dvoje klávesy, pětašedesátiletý Semelka se slunečními brýlemi, které neodložil a trojka mladíků, to vše pobízelo k úsměvu. Ovšem pouze do okamžiku, než se kapela rozehřála a pořádně rozjela. Teď už to můžu směle porovnat s deskou, které chybí právě to, čeho se mi dostalo plnými bednami. Nahlas, svěže, divoce, rozverně, radostně, s umem chytrého skladatele, prolnutí starých ozvěn v nově napsaných skladbách. Ač nejsem pamětník ani pečlivý znalec, návaznosti na stará Semelkova působiště nebyla jen tušená. Typický hlas, typické klávesové rejstříky, stále tvořící, doplňující, barvící a excelentně hrající kytarista, basák s pětistrunkou a bubeníček. Vychechtaný klučík, evidentně se radující a skotačící. Původně jsem slovo divočáci chtěl použít už v recenzi na jejich desku, ale šetřil jsem si jej sem a dobře jsem udělal. Přesně takové to mělo být album. Třímat opratě mladých koníků, jemně s nimi manipulovat a nechat je skotačit v rámci pevných mantinelů.
Lounský koncert byl druhým v řadě a během něj došlo i na improvizovaný křest "druhého" alba Čas vlků. To je dostupno v podobě vinylového LP a plastového CD, to jen tak na okraj.
Mé nadšení z koncertu nesnížilo ani zbytečné povídání mezi skladbami, ani dámy čekající na tu svou písničku a zacpávající si uši z opravdu hlasitého zvuku, ani neodvratný konec. Nakonec byl rád i Medvěd a dokonce dvakrát! Tak tedy příště...
RadeK.K.