TISKOVÉ ZPRÁVY

Lounské divadlení - pestře obložený stůl plný představení 
Kateřina Zemanová, 23. 2. 2017

Lounské divadlení je postupová přehlídka amatérských divadelních souborů. Koná se 2.-5. března 2017 ve Vrchlického divadle v Lounech. A můžeme se těšit na „pestře obložený stůl plný představení“.

Vladimír Drápal: „Divadlo je jiný svět“

„Divadlo pro mě znamená jinej svět. Lepší svět… Divadlení je divadelní přehlídka. A ideální hra? Krátká!“ směje se ředitel Vrchlického divadla Mgr. Vladimír Drápal. Když jsme se sešli, byl celkem nervózní - herci měli přijet už před hodinou a pořád nikde nikdo. „Ve skutečnosti si představení užiju všude jinde, jen ne v Lounech. Je to zodpovědnost a nervy - aby herci přijeli včas, scéna byla v pořádku, nezačalo hořet… Všechno musí klapnout.“ Vladimír Drápal je ředitel lounského divadla od roku 2003, v roce 2010 přibyla Galerie města Loun a před třemi lety kulturní dům Zastávka.

Jak vybíráte hry, které se budou v divadle uvádět?

Podle obsahu, ale taky podle toho, komu jsou určeny, ostatně proto máme tři řady předplatného. Jezdím do divadel, a když se mi něco líbí a je reálné představení uvést v Lounech (tj. musí dojít k souhrnu několika faktorů: požadavky na technické zázemí, cena představení, termín uvedení atd.), požádám divadla, zda by přijela i k nám. Při výběru samozřejmě myslím na naše diváky – jejich účast je pro mě zpětná vazba mojí práce.

Mají diváci raději komedie, nebo tragédie?

Rozhodně komedie, tragédií je dost každý večer na televizní obrazovce. Nemůžu to sice zobecnit, ale je daleko jednodušší prodat komedii, kde vystupují známé televizní tváře, než hru, která v sobě nese nějaké vážnější poselství.

Chodí do divadla míň lidí, než dřív?

Určitě. Ale to může být i tím, že nabídka zábavy je daleko širší, než byla třeba před 20, 30 lety, kdy každá podobná akce byla na malém městě významnou událostí. Mladí lidé dnes na divadlo příliš neslyší, často mají jiné zájmy.

Co se tedy může udělat pro to, aby i mladší generace našla cestu do divadla?

Podle mého názoru se musí začít ve škole - kde taky jinde? Kantoři by děti měli vést ke kulturnosti a všeobecnému rozhledu. Kdysi stačilo pár osvícených kantorů, kteří vybudovali divadelní spolek nebo jen brali děti do divadla, do galerií… Je potřeba někdo, kdo studentům odhalí kouzlo divadla. A nejenom divadla - i kouzlo života. Dnešní hektická doba jaksi preferuje jen krátké záblesky přítomnosti – co bylo včera, jako by bylo už staré.

Proč by lidé tedy měli chodit do divadla?

A proč ne? Pro to najdeme spoustu důvodů… Abychom třeba lépe pochopili, proč svět není jen plochá placka, kterou nese na hřbetě slon. Že každý člověk v sobě nese nějaký příběh. Abychom poznali sami sebe, byli tolerantnější, vzdělanější, měli přehled o věcech okolo nás i v nás. Abychom se sami účastnili nějakého uměleckého pnutí. Když se divadelní představení povede, ta chvíle je až mrazivá a to souznění stovek lidí se nedá zažít nikde jinde.

Co divadlo znamená pro Vás osobně?

Je to instituce obsahující spoustu střípků, které dohromady mohou vytvořit zrcadlo duše. Někdy je na mě divadlo ale příliš popisné, pomalé, strojené, předvídatelné, ale každý jsme jiný. Proto mám radši třeba hudbu a hlavně výtvarné umění, v něm je tajemství ukrytého nejvíc. Sám preferuju trošku složitější hry, které nazírají do barevnosti života. Protože svět není černobílý.

Na přelomu tisíciletí, kdy divadlo chátralo, se prý uvažovalo, že se zbourá a bude místo něj parkoviště. Dalo by se dle Vašeho názoru město bez divadla vůbec nazývat městem? Co by se změnilo, kdyby tu takový prostor nebyl?

Určitě - je spousta podobných měst, kde divadlo není. Ale to je spíš otázka pro sociologa. Podle mě by tu divadlo chybělo, protože je to místo, kde se dá najít azyl, potkat spřízněné duše, zapomenout na denní shon. Samozřejmě, že pro mnoho lidí, kteří kulturu k životu nijak nepotřebují, by se nezměnilo nic.

Co je „záruka“ dobrého představení?

Myslíte dobré jako kvalitní, nebo dobré, což znamená, že se taky zaplatí?

Kvalitní.

Pro každého je tzv. „kvalita“ v něčem jiném. V první řadě by ale vždy mělo jít o příběh a hlavně o to, jak ho herci odehrají, jestli je tam něco „navíc“, než jen dialogy. Někdy se nemusí pořádně nic dít a představení je prostě úžasné - jako třeba nedávno Oblomov. Pak jsou představení, kde se herci pitvoří jako opice a je to k nevydržení.

Na které představení se v budoucnu těšíte?

To nevím, právě připravuji novou sezonu a mám hlavě desítky představení, o kterých uvažuji… Ale v principu se musím těšit na každé, nemohu koupit něco, o čem si myslím, že je to brak. I z těch, které nejsou mým „šálkem čaje“, se snažím vybrat to nejlepší.

Kdo a kdy přišel s myšlenkou uspořádat v Lounech divadlení?

Pan Ladislav Valeš a já… Prostě jsme si řekli: „Pojďme, uděláme přehlídku.“ Bylo to před 13 lety a tehdy šlo spíše o radost ze setkávání, o „poměření sil“ v ochotnickém divadle, o noční hovory o umění. Nu a dneska je z toho „tradice“ a prestižní soutěžní přehlídka.

Milena Syrovátková: „Nechť si to porota neužije!“

Milena Syrovátková - pět let seděla v porotě lounského divadlení, učí dramatický obor v lounské ZUŠ, režírovala hry jako Všechno na zahradě, Andělé všední i nevšední, Sen noci svatojánské a další. Pracuje v lounském divadle a Lounské divadlení bude letos moderovat. „V divadle nejvíc miluju jeviště. I když se na něj koukám, i když na něm stojím. Ale vždycky mám trému. Divadlení pro mě znamená hlavně skvělou atmosféru, kdy si všichni navzájem tleskají. Setkání. Radost.“ Ideální hra by prý člověka měla vyprovokovat k přemýšlení. „Chápu, že spousta lidí chodí do divadla odpočívat, ale já si odpočinu, když musím přemýšlet nad něčím jiným, než nad všedními věcmi.“

Kdo stojí za myšlenkou divadlení?

Ředitel lounského divadla Vladimír Drápal a hlavně pan Ladislav Valeš – principál Rádobydivadla Klapý. Na poli ochotnického divadla se pohybuje celý život. Sjezdil spoustu přehlídek a sem přinesl ty nejlepší nápady. Chtěl, aby si to užili hlavně herci. Aby se o sobě a svém představení něco dozvěděli, aby se viděli navzájem, aby se setkali a užili si to. Podle mě se na Lounském divadlení nehraje prioritně pro porotu. Porota si to užívat nemusí. Nemám ráda soutěžení na uměleckém poli. Jakési měření, co je lepší a co je horší, fakt není příjemné. Takže: nechť si to porota neužije.

Ale Ty jsi taky byla v porotě. Dokonce několik let.

To jo, ale měla jsem skvělou roli - byla jsem tam za „lounského diváka“. Všem jsem mohla říkat, jak jsou báječní a jak se mi to líbilo. Nemusela jsem se plést do hodnocení hereckých výkonů, nemusela jsem říkat „ten kostýmek mohl vypadat jinak a kulisa mohla být o metr menší“. Ochotníkům bych nikdy neřekla, že se mi představení nelíbilo. Vím, kolik dřiny, potu a slz za tím vězí. Je spousta souborů, které mě nezaujmou… Ale cesta je cíl. Spousta z nich si spíš užívá zkoušky, a když mají vyjít na jeviště, jsou z nich vyklepané trosky. Ale po potlesku už vědí, proč na to jeviště lezli. Vědí, že to za to stálo. A mně - jako divákovi - to za to tedy taky vždycky bude stát.

Kdo vybírá porotu a co hodnotí?

Vybírá ji Rádobydivadlo Klapý. Porota představení rozebere jako celek a pak se věnuje jednotlivým okruhům: kostýmy, scéna, herecké výkony, zvuky… Má k dispozici literární předlohu a scénář dva měsíce dopředu, takže se mohou připravit. Pak mluví i o tom, zda-li byl splněn dramaturgický záměr, nebo nebyl. Hodně chválí, ale do spousty pěkných slov umí zaobalit i drsnou kritiku. Umí poradit. Hodnocení je tak spíše dialog s tvůrci, než jen sdělení „jací jste byli.“

Nějaký tip, co by letos mohlo být fakt dobré?

Když budu subjektivní, tak určitě představení Kateřiny Volánkové (Ne)chtěná útěcha. Mám velkou radost, že lidi, co chodili do dramaťáku, pokračují i dál. Káša je členkou lounského ochotnického souboru MHD a studuje divadelní vědu v Brně. Fakt se moc těším.

A když budu objektivní, tak jsem zvědavá na DK Jirásek z České Lípy. Uvedou představení Commedia a’la carte. Vzali postupy commedie dell'arte a napasovali to na jídelní lístek. Jirásek přichází vždycky s něčím novým, něčím zajímavým.

A také nemůžu zapomenout na divadlo Navenek Kadaň - loňské vítěze. Letos dělají francouzskou konverzační komedii Bez obřadu. A prý se máme na co těšit. Ale všechno za to určitě bude stát.

Proč se letos Louňáci neúčastní?

Dvakrát mě k účasti dokopal můj soubor. Pavly (Pavla Umhöhová - režie a scénář) Prokletí básníci chtěli soutěžit - soutěžili. Ale kdyby bylo na mně, nikdy můj soubor nesoutěží. Nejsem soutěživý typ. Já sama soubor k účasti provokovat nebudu.

Letos je divadlení o den delší. Proč? Přihlásilo se víc souborů?

Od nás soubory postupují na divadelní piknik Volyně a z toho se postupuje na Jiráskův Hronov. Takových přehlídek jako ta u nás, je spousta. Ale s 5 představeními, které se u nás dřív hrály, jsme ztratili právo (kvůli změně podmínek) nominovat soubory na divadelní piknik Volyně. Měli jsme pouze právo je doporučit. Ale letos jsme to souborům nechtěli ztěžovat - stali jsme se tedy přehlídkou nominační, kde je minimální počet představení osm.

Je jistá záruka kvality vsadit na původní kusy, nebo se ocení i odvaha vrhnout se do něčeho autorského?

V ochotnickém divadle se autorská tvorba hraje docela často a úspěšně. A co se odvahy týče, odvážné je vrhat se do ní i do původních kusů. Každý režisér si chce v životě udělat třeba svého Shakespeara. Prostě chceš vzít do ruky tlustý černý fix a začít škrtat překlad Hilského. Já škrtám ráda. A pak třeba přijde doba, kdy ti škrtání a přepisování přijde málo a chceš napsat něco úplně svého.

A jak to bude letos - převažují „původní díla“, nebo ta autorská?

Budou se hrát dva autorské kusy - Václav Klapka napsal pro divadelní klub Jirásek komedii Commedia a’la carte a pak je tu (Ne)chtěná úcta od Káši. A vlastně asi i Šeherezáda bude autorská, byť podle názvu tak nevypadá.

Ochotníci prý rádi hrají komedie. Je tomu vždycky tak? Máme si připravit kapesníčky, nebo zásobu smíchu?

Nemyslím si… Ani letos těch komedií nebude zas tak moc. Čisté komedie budou tři. Treperendy, Commedia a’la carte a Bez obřadu. Čistírna je tragikomedie. A Šeherezáda bude velké překvapení - v té hře hraje 28 herců! Jinak to vypadá na závažná témata. Anna 11. března je hra současné španělské dramatičky, reagující na bombový atentát v Madridu v roce 2004. A (Ne)chtěná úcta má být o ženách, jejichž rodiny se staly obětmi války. Přehlídka bude vážně pestrá - každý divák si najde, co mu zrovna bude chutnat. A divák s permanentkou dostane pestře obložený stůl.

Dá se pomocí divadelní hry třeba něco změnit?

Trochu mi vadí slovo „něco“. Pojmenujme si to - změnit tebe. Jestliže hra změní tebe, změní i to „něco“. „Něco“ totiž prakticky nic neznamená. Divadelní hra může poskytnout jiný pohled na danou věc. A lidé, kteří mají zavřené oči a uši, nekoukají na zprávy - nezajímá je to, protože se to zdá daleko, možná pochopí, že to zas tak daleko není. Když to prožívá paní dva metry ode mě, tak je to dost blízko. Nikdy se neptej, komu zvoní hrana… Divadlo nemůže změnit „něco“ - může změnit pohled na dané téma. Nebo mi poskytne jiný a já se rozhodnu.

Co ochotníky vlastně vede ke hraní divadla?

To je rozdílné. Někdo si to užívá ve skupině podobně naladěných lidí. Cesta je cíl. Na zkouškách se smějeme, po zkouškách v hospodě je taky dobře. U někoho převládají nesplněné umělecké ambice, ale takoví lidé většinou hodně rychle skončí. Ale také to může být takový ten vrozený zdravý exhibicionismus - touha dělat něco, co by pak bylo vidět.

Co plánují lounští ochotníci do budoucna?

Představení Saturnin. A uděláme ho jako grotesku. Premiérovat budeme v červnu…nebo v září… Jak se nám bude chtít, půvabné je, že to záleží jen na nás.