VÝSTAVY

Vážení návštěvníci,

výstava grafik, kterou si můžete prohlédnout v prostorách vstupního foyer našeho divadla, představuje výběr z díla lounského rodáka, matematika doc. RNDr. Jaroslava Blažka, CSc. (1925 – 2007).

Jaroslav Blažek po absolvování reálného gymnázia v Lounech studoval v letech 1945-1949 obor matematika - deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě UK, kde pak po dva další roky působil jako asistent. Po ukončení aspirantury v ČSAV nastoupil v roce 1954 jako odborný asistent na tehdejší Vysokou školu pedagogickou v Praze. Po jejím zrušení přešel v r. 1959 na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity na katedru algebry a pak na katedru didaktiky matematiky, od roku 1969 působil jako docent. V letech 1975-2001 pracoval též na část úvazku na katedře matematiky pedagogické fakulty University J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1993-1995 vedl na ÚJEP v Ústí nad Labem grantový projekt zaměřený na počítačovou malbu a od této doby se problematice počítačové grafiky intenzivně věnoval. Tato výstava není zdaleka první, na které Jaroslav Blažek svá díla představil veřejnosti.

Samostatné výstavy

1995 - Pedagogická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
1996 - výstava u příležitosti 100. výročí založení gymnázia v Lounech
1998 - Pedagogická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
1999 - Výstavní síň polikliniky v Lounech
2001 - Dobřichovice u Prahy, Sál dr. Fürsta
2003 - Pedagogická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
2004 - Matematicko-fyzikální fakulta Praha
2005 - Divadlo Jaroslava Vrchlického Louny

K výtvarnému umění se tento lounský rodák dostal začátkem 60. let minulého století při spolupráci na matematickém řešení systému struktur, které tehdy okouzlily Zdeňka Sýkoru a s nimiž nastartoval celou epochu nových a nezvyklých způsobů malby. Stejně významnou úlohu sehrál další z lounských výjimečných umělců Vladislav Mirvald, který měl v životě Jaroslava Blažka výrazně pozitivní vliv na jeho další výtvarný vývoj. Možnosti využití matematiky ve výtvarném umění nepřestaly fascinovat Jaroslava Blažka ani v pozdějších letech a zde prezentované grafiky vznikly jednoznačně právě na základě využití jeho hlubokých znalostí matematických zákonitostí, zde konkrétně funkcí dvou proměnných (například: 10x³ – 8x²y + xy² – 5x²y²).

Výsledek vzniká způsobem – nám, běžným smrtelníkům, zcela nepochopitelným – zkrocením množiny nepřeberných kombinací matematických vzorců a jejich řešení, které v kombinaci se světem počítačů vytváří zcela svébytné a esteticky plnohodnotné výtvarné dílo. Estetického účinku je dosaženo tím, že každému bodu v obraze, odpovídajícímu souřadnicím proměnných  (x,y), je určitým způsobem přiřazena barva v závislosti na funkční hodnotě zvolené funkce v tomto bodě. Výsledek je ovlivněn volbou funkce, volbou barev, přiřazených jednotlivým bodům a neposlední řadě také volbou výřezu, který je zobrazován.

Teoretik umění Zbyněk Sedláček uvádí, že v Blažkově díle získává matematika estetickou dimenzi, vyvazuje se z původního kontextu - podobně jako toho byly schopny i jiné obory (např. literatura transformující se v 60. letech ve vizuální poezii) - a ukazuje tak svou estetickou schopnost komunikace. Specifikem Blažkovy práce je to, že na rozdíl od standardní počítačové grafiky, která využívá počítač pouze k manipulaci s obrazem, Jaroslav Blažek operuje s vlastní vizualizací matematických funkcí, přičemž na podobě výsledného artefaktu se podílí i principy náhodnosti, neočekávanosti, proměny a možných chyb.

Hledání krásy jistě není hlavním úkolem exaktních věd. Přesto, jak můžeme nyní vidět, přináší poznávání přírody i estetické prožitky. Zdá se, že příroda je udělána nejen tak, že může být lidmi poznávána, ale zároveň i tak, že jim poskytuje libé pocity z nacházení krásy. Radost z poznání tak jde ruku v ruce s prožitkem krásy. Krása je skryta v elegantní struktuře stavby přírody, v jejich symetriích, harmonii a účelnosti. Estetická hodnota byla třeba Einsteinovi kritériem při posuzování pravdivosti možných teoretických modelů.

Nové vědecké poznatky vědci sdělují světu v článcích a přednáškách; estetický prožitek si však nechávají většinou pro sebe. Jakoby se styděli o něm mluvit, aby to nevypadalo, že se nechávají rozptylovat nepodstatnými věcmi. Nové nápady a neotřelé pohledy však nemohou vzniknout rigorózním rozvíjením stávajících poznatků, a jedním ze zdrojů inspirace pro nové nápady může být třeba krásno a snaha najít elegantní, jednoduché, symetrické teorie pro popis přírody. Zobrazení přírodních krás také může sloužit k propagaci vědy a získávání nových adeptů pro poslání badatele.

Zkusme tedy ukázat tuto krásnou stránku vědeckého poznání v této malé výstavě zde na půdě lounského divadla - může to být nejen inspirace pro studenty. ale i příspěvek k rozptýlení falešných představ o nezáživnosti matematiky v očích veřejnosti.

Jiří Blažek