VÝSTAVY
Václav Jíra vychází z poznání našeho prostředí, reaguje na konkrétní okamžiky. Projevuje smysl pro vyjádření absurdních situací, lehkou ironii a typický humor. Jeho tvorba je příjemně hravá, vyzařuje z ní radost, ale přitom má hlubší obsah a charakteristickým způsobem vypovídá o své době. Jiří Machalický
Strojky, struktury, krajiny, figury
Pro Václava Jíru mají rozhodující význam Louny, kde se narodil, vyrůstal a kde dodnes žije. Měl totiž příležitost právě tady poznat řadu výrazných osobností českého progresivního umění. Soukromě studoval u Zdeňka Sýkory, který ho zasvětil do malířských postupů. Navštěvoval jeho výtvarný kroužek a brzy se s ním spřátelil. Přední český i evropský malíř ho zaujal systematickým přístupem k umění, krajním soustředěním, osobitým způsobem myšlení, jedinečným výtvarným názorem i životní filozofií. Setkával se tam však také s Kamilem Linhartem nebo Vladislavem Mirvaldem, kteří dospěli k vyhraněnému projevu, vycházejícímu z osobní zkušenosti a vzdělání. Měli na něj vliv svou originalitou a přínosem k experimentálnímu umění.
Jírův charakteristický výtvarný názor se přirozeně rozvíjí od šedesátých let až do současnosti a zasahuje do několika oblastí. Nejznámější jsou jistě strojky, ke kterým se ovšem vážou obrazy – plány strojů. Své představy uskutečňuje v souvislosti s mezinárodním proudem nového realismu, o kterém zpočátku takřka nic nevěděl a teprve později si o něm postupně získával informace. Byl okouzlen nálezy na skládkách nebo při železných nedělích, kdy lidé vyhazovali nejrůznější věci. Pravidelně navštěvoval Kovošrot, kde objevoval předměty, které ho inspirovaly a z nichž své objekty sestavoval. Jeho strojky mají vždy svou funkci, pohybují se, kreslí a malují. Přitom dosahují zvláštních estetických kvalit. Můžeme na nich sledovat, jak se jeho názor zvolna proměňuje, jak na něj působí nové nálezy, jak umí jednotlivé prvky nezvykle kombinovat.
Umělcovo dílo však není nijak úzce zaměřené, jeho součástí jsou i krajinářské a figurální obrazy. Přírodu ztvárňuje většinou přímo na místě, vychází z odkazu avantgardy minulého století. Dospívá k přesně vyvážené kompozici, objemy koncentruje do kompaktních bloků. Přitom dokáže vystihnout podstatu i náladu krajiny, rozčlenit prostor do přesně definovaných plánů, zdůraznit základní rysy a vynechat či aspoň omezit podružné detaily. Jindy skladbu uvolňuje a dospívá k výrazně barevným, organickým strukturám, které se neustále proměňují. Ve figurální malbě rozvíjí spíš expresivní projev, postavy dívčích aktů zasazené do imaginárního prostoru jsou co nejvíce zjednodušené. Vyzařuje z nich energie, promítá se do nich živý pohyb. Pro dovršení jeho vzdělání a rozhledu byl důležitý i program lounské Galerie Benedikta Rejta zaměřený hlavně na neokonstruktivismus a geometricky laděné umění.
Václav Jíra tedy vychází z poznání našeho prostředí, reaguje na konkrétní okamžiky. Projevuje smysl pro vyjádření absurdních situací, lehkou ironii a typický humor. Jeho tvorba je příjemně hravá, vyzařuje z ní radost, ale přitom má hlubší obsah a charakteristickým způsobem vypovídá o své době.
Jiří Machalický
Výběr z výstav:
1964 Kadaň, první samostatná výstava
1967 Praha, Galerie na Karlově náměstí (poprvé vystaveny strojky)
1969 Teplice, Teplický saloon
1971 Louny, Galerie Benedikta Rejta
1979 Zschopau (Sasko), výstava lounských výtvarníků
1980 Louny, Fučíkovo divadlo
1983 Ústí nad Labem, výstavní síň Severní terasa
1984 Ústí nad Labem, výstavní síň Hrnčířská
1985 Praha, výstavní síň Újezd
1987 Ústí nad Labem, výstavní síň Činoherního studia
1990 Tokio, galerie Maurich Shaji
1990 Frankfurt n/M, Ambiente 90
1992 New York, galerie Mari Hubé
1993 Frankfurt nad Mohanem, Ambiente 93
1994 Mnichov, Gemäldeverlag Mörtl
1996 Litoměřice, Severočeská galerie výtvarného umění
1999 Louny , výstavní síň Telecom; Praha, galerie Platýz
2000 Barendrecht, Nizozemsko
2001 Praha, galerie U Černé Matky Boží
2002 Louny, Galerie Benedikta Rejta
2003 Louny, výstavní síň Vrchlického divadla
2004 Františkovy Lázně, Galerie Brömse
2005 Praha, Museum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových; Praha, Výstavní síň Mánes
2006 Sofie, České centrum
2008 Bangkok, Thajsko
2009 Praha, Museum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových (Strojky II)
2010 Brno, Realita je víc než fikce, Asambláž jako tvůrčí princip v českém umění 60. a 70. let, Dům umění města Brna
2011 Louny, otevření vlastní galerie
2014 Praha, Galerie Pecka (Typornamento)
FOTOGALERIE K VÝSTAVĚ