VÝSTAVY

Iva Vodrážková / Curriculum vitae

Iva Vodrážková, rozená Pelikánová, se narodila 4.srpna 1951 v Olomouci, na Moravu, v Československu. Pochází z uměleckého prostředí. Její dědeček, akademický sochař Julius Pelikán, se už v mládí pod vedením Josefa Václava Myslbeka podílel například na realizaci sousoší Svatého Václava v Praze a později svým rozsáhlým dílem obohatil kulturu moravského kraje.
  Její babička Božena Pelikánova (Sternová), pocházela z velké židovské rodiny. Za druhé světové války zahynula v koncentračním táboře v Osvětimi. Tato osobní rodinná tragická historie podnítila její zájem o judaismus, židovské dějiny a hledání kořenů.
  Po absolvování Pedagogické fakulty Palackého university v Olomouci v 1974 (obor výtvarná výchova a jazyk český) se přestěhovala do Prahy. V období komunistické normalizace byla její rodina politicky pronásledována a tak nemohla vykonávat svou pedagogickou profesi. V té době byla zaměstnaná jako vychovatelka ve školní družině a později i jako uklízečka.
  Její otec, universitní profesor a primář na lékařské fakultě v Olomouci, byl z politických důvodu vyhozen ze zaměstnání, protože nesouhlasil se vstupem sovětských vojsk do Československa a jeho bratr Jiří Pelikán, ředitel Československé televize, byl zbaven československého občanství, když působil v Římě. Jako italský občan se pak stal poslancem Evropského parlamentu ve Štrasburku. Otec na následky Šikanování v roce 1980 zemřel na mozkovou mrtvici.
  V roce 1976 se seznámila s hudebníkem Mirkem Vodrážkou a v roce 1980 se vzali. Spolu potom začali vydávat samizdaty, organizovali bytovou universitu, kde přednášeli přední čeští disidenti, například profesor Milan Machovec, Egon Bondy a teolog Milan Balabán. Ve svém bytě spoluorganizovali setkání mluvčích Charty 77 a aktivně působili v českém kulturním undergroundu. Vydala řadu ručně zhotovených knížek s vlastními texty a ilustracemi. Do roku 1989 se zúčastňovala pouze neoficiálních výstav, především v okruhu undergroundu.
  Používá různé výtvarné techniky, kromě olejomalby a pastelů vytváří i objekty z proutí a provazů. Své šité textilní koláže zhotovuje z použitých a odhozených látek a nalezených věcí, které nesou stopy dávných lidských příběhů a jsou inspirovány synagogálními textiliemi. Tímto uměleckým recyklováním se hlásí k ekologické myšlence a sama je aktivní členkou české eko-feministické skupiny Studna, která ve svých měsíčních a slunečních rituálech hledá sounáležitost s přírodními cykly a s Matkou Zemí.
  Od roku 1990 vyučuje na Základní umělecké škole v Tiché Šárce kresbu, malbu, grafiku, keramiku a alternativní techniky. Se svými studenty se zúčastňuje mnoha výtvarných festivalů, kde pořádá výtvarné workshopy.
  V zahraničí vystavovala například ve Spojených státech, v Izraeli, v Rusku, na Slovensku.
  Její práce a názory mapují dokumentární filmy „Poutníci chaosem” (Česká televize 1995), „Artefakta” (Česká televize 1999) a celovečerní film „Proroci a básníci”od režiséra Ivana Vojnára (ČR 2000). Autorka žije v Úholičkách u Prahy.