VÝSTAVY

Vážení přátelé a milí hosté, dámy a pánové, milé děti.
… Původně měla zkratka VOSA znamenat „Volné sdružení amatérů“ a předpokládali jsme, že bude zastřešovat nejen výtvarníky, ale i básníky, zpěváky hudebníky, jakož i jiné obzvláštníky. Nakonec zůstalo prakticky jenom u výtvarničení …
… Cestu k nám měli po celou dobu zcela volnou všichni zájemci bez omezení vzdělání, věku, pohlaví, státního občanství, politického i výtvarného přesvědčení, barvy pleti, náboženského vyznání a v neposlední řadě i úrovně výtvarných znalostí a dovedností. Neuznáváme žádný ismus kromě tzv. vosismu – což je dnes jedno z všeobecně uznávaných synonym pro téměř bezbřehou toleranci.
Jak už jsme mnohokrát deklarovali, zcela programově si zakládáme na tom, že po výtvarné stránce nás vlastně nejde vůbec nikam zařadit. A to nejen z hlediska výtvarného směru, ale jak už jsme řekli i z hlediska úrovně jednotlivých prací. To obvykle nebývá zvykem u jiných výtvarných spolků, z nichž většina má jasný teoretický výtvarný program a některé mívají dokonce téměř elitářský charakter. Námi dlouhodobě a důsledně praktikovaná liberální spolková politika je pro mnohé hodnotitele a jiné profesionální škatulkátory zřejmě poněkud nezvyklá, neskýtá jim záruku „úrovně“ a tak nás raději léta ignorují. Samozřejmě, musíme na druhou stranu připustit argument, že naše výstavní expozice mnohdy připomínají spíše střelnici na pouti, než výchovný koncert. Záleží jen na divákovi, aby si našel, co ho zajímá.
Ale už samotný fakt, že mezi bezmála stovkou našich současných i bývalých členů byste našli nadšence nejen z lounského okresu, ale i výtvarníky z Tachova, Prahy, Ústí nad Labem, Slovenska, Moskvy, ale dokonce až z Ivančic – svědčí o tom, že atmosféra ve VOSE musela mnohé něčím oslovit a nadále je oslovuje.
… Je možné vypozorovat, že stále více tzv. zavedených umělců dnes raději spoléhá na své jméno a prověřené hodnoty, místo aby se pouštěli na tenký led experimentu. …
… A když už jsme tak obloukem nakousli tuto problematiku, uvědomme si, že na každého talentovaného výtvarníka číhají tři klasické cesty vedoucí k duševnímu úpadku. Jsou to čtení knih, členství ve vážených výtvarných spolcích a práce s počítačem.
- když čtete příliš mnoho knih, jste paralyzováni obrovským množstvím informací a cizích – často i protichůdných zkušeností – nemáte čas na vlastní pozorování, připravuje Vás to o vlastní zvídavost, činorodost a jedinečnost.
- ve vážených spolcích všeho druhu – týká se to nejen výtvarných sdružení, ale i různých vědeckých rad, akademických spolků, ale např. i poslanců politických stran - dříve nebo později najdeme skupinu původně nadaných jednotlivců, kteří jako kolektiv postupně zcela ztrácejí nejen tvořivost, ale jak můžeme každý den sledovat v televizi - někdy i jakoukoli soudnost.
- kdo k počítačům přistupuje jako ke hře na chytřejšího, obvykle prohrává čas a tvořivost. Ve hře totiž plyne čas jinak. Ve tři ráno tlučete do displeje a máte pocit, že je pozdní odpoledne a že ještě vedete. Ve skutečnosti vás počítač již vysál, připravil o kreativní hravost a spoutal Vaše myšlení do schémat.
Co z toho všeho vyplývá? Musíme se snažit, abychom dalších dvacet let ve VOSE co nejméně četli, dále nesmíme nikdy dopustit, aby se naše VOSA stala váženým spolkem ale a slibme si, že počítače budeme napříště používat pouze k posílání pozdravů a žertovných mailů – maximálně ještě tak k malování svých oblíbených a jedinečných linií – musíme ale na to jít za všech okolností, vždy a jedině H R A V Ě !!!

Z projevu na vernisáži výstavy, Louny 10.9.07
Jiří Menoušek