VÝSTAVY

Zbyňek Roubal - výstava obrazů

Uvádět výstavu Zbyňka Roubala je pro mne velká pocta. Je to prostě povznášející!
Ty obrazy namaloval můj přítel, který mně nikdy nenapsal dopis, já jemu taky ani řádku. Spíše jsme se míjeli a mysleli si „svý“ a makali jsme, abychom se uživili. Potkávali jsme se na chodbách divadel, kam Byňďa dojížděl a rychle jsme se přesvědčovali o tom, že ještě malujeme, že jako nás to nesemlelo.
A tedy malovali jsme, protože jsme museli, alespoň čas od času:
A/ dát průchod něčemu , co do nás vecpaly Louny a místní malířské genius loci .
B/ protože jsme museli nežít jen v rytmu „nacpat, vysrat“
C/ protože jsme museli si občas udělat radost, /pokud vůbec/
D/ protože jsme prostě museli, když už nás to naučili / Sýkora, Mirvald, Linhart/
E/ protože nám to velel náš nezdravý rozum
Vám, kteří jste měli to štěstí s ním pobejt, třebas jen jeden večer, nemusím moc povídat. Je tam důležité to Ň a ta zdrobnělina, Zbyněk na Byňďa. Ten akcent ho charakterizoval jako člověka i jako malíře. Byl všemu otevřený a jeho malování oscilovalo od psychedelických barevných toků, přes barevné džungle nočních snění až po skvostné krajiny , které dovedl očistit od všeho zbytečného rychle a bez velkého přemýšlení. Vždy však kladl velký důraz na barvu jako nositele napětí a výpovědi. Někdy šoky, jindy úžasná harmonie a pokora, podle toho, jak ten den nesl břemeno bytí.
Byňďa zůstal na cestě, kráčí kerouakovsky dál a poznává to za tou Amerikou, kterou miloval a maloval. Jeho barevná dobrodružství byly vždycky štrejchnutá tím americkým snem. Je to cesta na Harley Davidson, ryšavé vlasy vlají dozadu, před námi je Grand Canyon, kapely řvou na plný pecky, v puse alespoň ligeroska, když už nebyl doutník od fidela a… cesta je cíl. Tenhle hippiesácký způsob pojímání světa se vždycky trochu odrážel v jeho malování, blouznivé sny, realita až po uši, a jak z toho ven?

Přeji Vám příjemný večer a omlouvám se za svoji nepřítomnost.
 A protože předpokládám, že tato výstava bude mít určitou publicitu, rád bych na závěr trochu zneužil této příležitosti Vážení spoluobčané, postavte v Lounech umělecké museum a vystavte tam své rodáky. Ta koncentrace vynikajících malířů v několika generacích je světový unikát a nemá obdoby. Dnes, kdy každá lokalita hledá na turistické mapě své místo nějakou zvláštností a Evropská unie finančně podpoří podobné aktivity, máte všechny trumfy v rukách. Horizont pěti let na výstavbu a otevření tohoto uměleckého centra není vůbec žádná utopie. k malé výzvě, Byňďa by byl určitě k tomu svolný.

Vystavené obrazy můžete shlédnout při představeních až do 6.května 05.

 Jaroslav Čása, Rožmberk 6.3.05