VÝSTAVY

Výstava představuje tvorbu umělce, jemuž se Louny v dobrém i ve zlém staly osudem: našel zde práci, lásku a přátelství, psal a tvořil, bohužel pouhých šest let.

Vítek Čapek (1954 v Jaroměři – 1988 v Lounech) po Střední kamenosochařské škole v Hořicích studoval na katedře dějin umění a estetiky na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1980 absolvoval objevnou diplomovou prací o průkopníkovi českého moderního sochařství Zdeňku Pešánkovi. Bádání na toto téma ho již koncem sedmdesátých let přivedlo do archivu Galerie Benedikta Rejta v Lounech. Po ukončení studia se stal jejím kurátorem a dále pokračoval v práci na Pešánkově monografii. Podílel se na přípravě řady výstav pořádaných galerií, navázal přátelství s mnoha umělci, několik let pracoval na velkém rozhovoru se Zdeňkem Sýkorou. Zároveň se ale sám intenzivně zabýval výtvarným uměním – do roku 1986, kdy se patrně nešťastnou náhodou otrávil plynem, vytvořil desítky plastik, více než šest tisíc kreseb a koláží a přes sedmdesát obrazů. Nikdo z jeho přátel však neznal celou jeho tvorbu. Zdá se, že teprve dnes můžeme docenit jeho průkopnickou a objevnou cestu, na níž dokázal zúročit všechny aktuální (i lounské) vlivy a vydat se neprobádaným směrem.

Lounská výstava Vítek Čapek Solitér je teprve jeho třetí samostatnou výstavou. Navazuje na letošní přehlídku v Galerii umění v Karlových Varech, na níž byla představena všechna jeho díla malířská a přes tři sta vybraných prací na papíře z období let 1981 - 1986. Výstava v Galerii města Loun je vzhledem k prostorovým možnostem skromnější co do počtu vybraných děl zastupujících jednotlivé cykly, nabízí však vzájemné propojení etap umělcovy tvorby a je doplněna fotografickou prezentací.

Tématem části výstavy představující Čapkovy práce na papíře je především kruh, jenž ale není pouze předmětem jeho výtvarného uvažování a zkoumání, ale stává se i prostorem, ve kterém se tyto úvahy odehrávají. Autor si kruhovou formu podle svých slov zvolil záměrně, protože „je dostatečně neutrální, aby umožňovala vizualizovat obecné vztahy v prostoru“. Tyto vztahy zkoumal prostřednictvím nejrůznějších tvarů (nejen kruhů, ale i například čtverců) či bodů a linií a s využitím nejrůznějších výtvarných technik (kresby, tempery, pastelu, akvarelu).
Vznikají tak kresebné série na kruhovém formátu („kolečka“ různých velikostí autor sám vystřihoval). Některé tyto kruhy dále tematicky řadil do vlastnoručně vyráběných obalů a vytvářel z nich takzvané autorské knihy (jak o nich v katalogu píše Jiří Valoch). Na výstavě je neuvidíme v jejich původní podobě, ale rozložené a adjustované na zdi v plexisklech, v pořadí předepsaném autorem.
Kruh je ovšem hlavním tématem i souborů obdélníkových formátů, z nichž nejpočetnější jsou kresby formátu A4 provedené tužkou, pastelkami nebo inkoustem, často také na průklepovém papíru. I tyto studie autor pečlivě třídil podle témat a zařazoval je do jednotlivých složek (v tomto případě do obalů od zelených školních sešitů). Na výstavě lze ukázat pouze zlomek těchto prací, opět jsou řazeny do sérií respektujících autorský výběr. Kromě oblíbeného kruhu se v dalších složkách objevují i jiná témata, například linie, čtverce, trojúhelníky a jejich nejrůznější kombinace, a vedle toho také téma barevných a tvarových vztahů.
„Obecné vztahy“ zkoumal i ve větších formátech, například také v cyklu Entity, jemuž jistě přikládal mimořádnou důležitost už tím, že jej takto sám pojmenoval a některé kresby dokonce signoval. Jsoucno mělo být vyjádřeno zvolenou barvou a kruhovou formou malířského gesta.
Dalším velkým tématem Čapkových prací na papíře jsou fragmenty. Představovaly možnost zkoumání nově vytvořených vztahů použitím částí již existujícího díla (plakátu, obrazu). Jeden cyklus tvoří fragmenty ve formě koláží, v nichž natrhané kousky plakátů se zbytky písma fungují jako elementy nově vytvořených, často minimalistických kompozic, druhý cyklus představují fragmenty lineární a plošné, kde zkoumal vizuální působení jednotlivých fází nebo částí stejného motivu.

Zdánlivě odlišnou polohu Čapkovy tvorby představuje jeho malba. Také v ní však autor dále rozvíjel některé výše uvedené principy a zkoumal obecné vztahy, tentokrát barvy a tvaru. Oleje na plátně nevelkého formátu (45 x 45 cm) vytvářejí uzavřeny cyklus, autorem nazývaný Hladiny, neboť iniciačním námětem byla příroda, krajina. Cyklus vychází od téměř realistické malby jihočeského rybníka (1981), pokračuje desítkami obrazů se stejným motivem, zjednodušeným však do dvou barev a několika ploch. Po důkladném ověřování působení různých barev ve stejném kompozičním schématu končí cyklus několika černobílými kombinacemi, které by bez zařazení do tohoto cyklu jistě na přírodu neodkazovaly. Logickým vyvrcholením této autorovy abstrahující snahy jsou monochromy. Tímto odvážným krokem se Vítek Čapek ve své době a v našich podmínkách stal skutečným solitérem.

Součástí výstavy je prezentace fotografií v kinosále galerie. Portréty z rodinného alba dokreslují životopis, fotografie objektů a kreseb ze studentských let doplňují chybějící ukázky Čapkových začátků. Stovky reprodukcí díla z let 1981 – 1986 zpřesňují naši představu o jeho rozsahu. Citáty z autorových textů ukazují na další možnosti interpretace jeho díla.

Výpravný katalog, který vydala Galerie umění Karlovy Vary díky podpoře Komerční banky, a. s., Přátel Zdeňka Sýkory a rodiny Lickových, ve shodě s výstavním záměrem představuje výběr autorova díla z posledního období jeho života a také citáty z jeho textů. Obsahuje úvodní monografický text Jiřího Valocha, vzpomínky Miloše Šejna a texty Jana Samce a Lenky Sýkorové, autorů koncepce výstavy a katalogu.