VÝSTAVY

1. 12. 2014 - 20. 2. 2015

GAML: VÁCLAV JÍRA RYBÍ KOSTI-VYHOZENÉ NŮŽKY

Václav Jíra vychází z poznání našeho prostředí, reaguje na konkrétní okamžiky. Projevuje smysl pro vyjádření absurdních situací, lehkou ironii a typický humor. Jeho tvorba je příjemně hravá, vyzařuje z ní radost, ale přitom má hlubší obsah a charakteristickým způsobem vypovídá o své době. Jiří Machalický

Strojky, struktury, krajiny, figury

Pro Václava Jíru mají rozhodující význam Louny, kde se narodil, vyrůstal a kde dodnes žije. Měl totiž příležitost právě tady poznat řadu výrazných osobností českého progresivního umění. Soukromě studoval u Zdeňka Sýkory, který ho zasvětil do malířských postupů. Navštěvoval jeho výtvarný kroužek a brzy se s ním spřátelil. Přední český i evropský malíř ho zaujal systematickým přístupem k umění, krajním soustředěním, osobitým způsobem myšlení, jedinečným výtvarným názorem i životní filozofií. Setkával se tam však také s Kamilem Linhartem nebo Vladislavem Mirvaldem, kteří dospěli k vyhraněnému projevu, vycházejícímu z osobní zkušenosti a vzdělání. Měli na něj vliv svou originalitou a přínosem k experimentálnímu umění.

Jírův charakteristický výtvarný názor se přirozeně rozvíjí od šedesátých let až do současnosti a zasahuje do několika oblastí. Nejznámější jsou jistě strojky, ke kterým se ovšem vážou obrazy – plány strojů. Své představy uskutečňuje v souvislosti s mezinárodním proudem nového realismu, o kterém zpočátku takřka nic nevěděl a teprve později si o něm postupně získával informace. Byl okouzlen nálezy na skládkách nebo při železných nedělích, kdy lidé vyhazovali nejrůznější věci. Pravidelně navštěvoval Kovošrot, kde objevoval předměty, které ho inspirovaly a z nichž své objekty sestavoval. Jeho strojky mají vždy svou funkci, pohybují se, kreslí a malují. Přitom dosahují zvláštních estetických kvalit. Můžeme na nich sledovat, jak se jeho názor zvolna proměňuje, jak na něj působí nové nálezy, jak umí jednotlivé prvky nezvykle kombinovat.

Umělcovo dílo však není nijak úzce zaměřené, jeho součástí jsou i krajinářské a figurální obrazy. Přírodu ztvárňuje většinou přímo na místě, vychází z odkazu avantgardy minulého století. Dospívá k přesně vyvážené kompozici, objemy koncentruje do kompaktních bloků. Přitom dokáže vystihnout podstatu i náladu krajiny, rozčlenit prostor do přesně definovaných plánů, zdůraznit základní rysy a vynechat či aspoň omezit podružné detaily. Jindy skladbu uvolňuje a dospívá k výrazně barevným, organickým strukturám, které se neustále proměňují. Ve figurální malbě rozvíjí spíš expresivní projev, postavy dívčích aktů zasazené do imaginárního prostoru jsou co nejvíce zjednodušené. Vyzařuje z nich energie, promítá se do nich živý pohyb. Pro dovršení jeho vzdělání a rozhledu byl důležitý i program lounské Galerie Benedikta Rejta zaměřený hlavně na neokonstruktivismus a geometricky laděné umění.

Václav Jíra tedy vychází z poznání našeho prostředí, reaguje na konkrétní okamžiky. Projevuje smysl pro vyjádření absurdních situací, lehkou ironii a typický humor. Jeho tvorba je příjemně hravá, vyzařuje z ní radost, ale přitom má hlubší obsah a charakteristickým způsobem vypovídá o své době.

Jiří Machalický

Výběr z výstav:

1964 Kadaň, první samostatná výstava

1967 Praha, Galerie na Karlově náměstí (poprvé vystaveny strojky)

1969 Teplice, Teplický saloon

1971 Louny, Galerie Benedikta Rejta

1979 Zschopau (Sasko), výstava lounských výtvarníků

1980 Louny, Fučíkovo divadlo

1983 Ústí nad Labem, výstavní síň Severní terasa

1984 Ústí nad Labem, výstavní síň Hrnčířská

1985 Praha, výstavní síň Újezd

1987 Ústí nad Labem, výstavní síň Činoherního studia